Jičín - Po delší době jsme zaznamenali úspěch českého fotbalu na mezinárodní scéně. Ve dnech 29. června až 7. července se konalo MS lékařů ve fotbale v Budapešti. Byl to již 19. ročník, ale letos vedle již tradičních účastníků (Austrálie, Brazílie, Jižní Korea, Lotyšsko, Maďarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Švédsko, USA, Velká Británie) byly poprvé přizvány Bělorusko, Rusko, Ukrajina a právě Česká republika.

V drtivé většině se jednalo o týmy zkušené, hrající pospolu již několik let. To se ale rozhodně nedalo říct o výběru České lékařské komory. Ten vznikal teprve letos na jaře, kdy v průběhu několika výběrových utkání vykrystalizoval definitivní vzhled týmu. Sešli se lékaři ze všech koutů republiky, různých odborností a věkového spektra (od 25 do 50 let). Vedení týmu se ujali prof. Adamec a dr. Engl. Nedílnou součástí celku se stali i dva zástupci fotbalového klubu SK Jičín, zaměstnanci Oblastní nemocnice Jičín, dr. Daniel Malý a dr. Zdeněk Zlámal. První jmenovaný, bývalý dlouholetý kapitán 1. jičínského týmu, vyztužoval českou defenzivu. Druhý, univerzál, měl úkoly spíše útočné.

Cíle našeho snažení, poněvadž jsme byli nováčci, nebyly nikterak vysoké. Hlavně neudělat ostudu, a pokud možno být vyrovnaným soupeřem. Za velký úspěch jsme považovali postup ze základní skupiny. Los nám přidělil Jižní Koreu, Německo a loňské mistry světa - Švédsko. Pro většinu účastníků turnaje byl vývoj ve skupině předem jasný. Zdálo se být pouhou formalitou, kdo půjde ze skupiny z prvního místa, jestli Němci, nebo Švédové.

Již úvodní utkání, kdy jsme porazili technického, velmi nepříjemného soupeře, Jižní Koreu 3:0, ukázalo, že všechno tak jasné nebude. Po remíze 1:1 s Německem nás dokonce pasovali na černého koně turnaje. O postup ze skupiny jsme se utkali s posledními vítězi tohoto turnaje, Švédy. Výhra 4:0 byla více než výmluvná a první místo ve skupině říkalo: "Počítejte s námi." Už teď jsme splnili plán na 100 procent. Všechno navíc jen umocňovalo naši euforii.

Čtvrtfinále nám postavilo do cesty tým z Rakouska. V tomto utkání již muselo být všem jasné, že celý turnaj je považován za velmi prestižní záležitost. Rozhodně se nehrálo v "rukavičkách" a předem deklarované "friendly" se v žádném případě nekonalo. Týmy se navzájem pozorovaly a studovaly na večerních videoprojekcích. To se samozřejmě projevovalo na hřišti zvýšeným zájmem o některé protihráče. Otočené utkání z 0:1 na 3:1 nám dodalo potřebné sebevědomí do další části soutěže - semifinále. Tam nám turnajový pavouk přihrál Velkou Británii. Již od prvních minut bylo jasné, že proti nám stojí vyspělý, sehraný tým, který by byl schopen hrát o přední příčky krajského přeboru Královéhradeckého kraje. Prakticky jsme se po celou dobu utkání pouze bránili. Sice jsme po jedné standardní situaci vedli 1:0, ale bylo jen otázkou času, kdy soupeř srovná. To se stalo 15 minut před koncem a my tlačili neuvěřitelně se vlekoucí čas k závěrečnému hvizdu. Vysvobození přišlo a nás čekal penaltový rozstřel. Zvítězili jsme 4:2 na pokutové kopy a brány finále se otevřely. Sem se druhou částí pavouka prokousali i naši staří známí ze základní skupiny - Němci.

Finále se hrálo za slunečného letního počasí na ligovém Vašaši, stadionu s pohárovou historií. Po úvodních hymnách se začalo docela opatrně. Znali jsme se z předchozího utkání. Nikdo nechtěl udělat chybu. Postupem času jsme nabývali převahy a zápas se po většinou odehrával na německé polovině hřiště. Bohužel to byla převaha neplodná. Branku se nám vstřelit nepodařilo a čekal nás již druhý penaltový rozstřel za sebou.

Je strašně těžké radovat se z druhého místa, když prohrajete svůj poslední zápas. Hraje se však na branky a těch Němci nastříleli víc. S odstupem času po odeznění zklamání jsem pocítil obrovskou radost a hrdost na to, co jsme tady za ten týden dokázali, a hlavně předvedli. Cíl jsme splnili, ostudu jsme rozhodně neudělali a do budoucna s námi budou muset počítat. Zdeněk Zlámal

Foto: Michal Sojka