Nová Paka - Na ME v dlouhém triatlonu ve Španělsku dosáhl výborného výsledku Petr Soukup, mladý jičínský triatlonista závodící v Nové Pace. V reprezentačním dresu po tratích 4000 m plavání, 120 km kolo a 30 km běh dokončil na skvělém desátém místě.

Průběh mistrovského závodu a svoji cestu k desátému místu popisuje Petr Soukup.

Pět minut před plaváním mě upozornil usmívající se pořadatel španělsky "Maňana man", což znamenalo, že start se odkládá o jednu hodinu z 8. na 9. Plaval se jeden čtyřkilometrový okruh v 17,5 °C teplé vodní nádrži. Od startu jsem se držel ve skupince lidí s podobným tempem na druhé pozici. Postupně jsem zjistil, že jsme plavali až příliš pomalu a ztráta na čelo se pohybovala okolo pěti minut. Díky tomu jsem mohl plavat "na pohodu".

Na kole jsme jeli dva okruhy a po plavecké části jsem měl problémy se dostat do svého tempa. Nezvykle mě bolely zvláště svaly na přední straně stehen. Proto mě na patnácti kilometrech odjeli dva závodníci, se kterými jsem do té doby držel, a celou zbývající trasu jsem tak musel absolvovat sám. Na pětadevadesátém kilometru jsem předjel jednoho ze závodníků, ale to bylo vše. Vepředu byly skupinky, které se systematicky střídaly a udržovaly vysoké tempo. Někteří závodníci především v první skupince se neubránili a nedodrželi minimální 12metrové rozestupy. Dostali žlutou kartu a měli nastoupit do penalty boxu, ale řada z nich zkoušela trpělivost španělských rozhodčích a 5minutový trest nenastoupili. V cíli byli po zásluze diskvalifikováni, popřípadě už ani nebyli vpuštěni na běžeckou část. Od 50. kilometru se mi jelo dobře a pomalu jsem začal stupňovat tempo až do závěru.

V poslední části jsme absolvovali tři běžecké okruhy po deseti kilometrech. Věděl jsem, že přibližně pět minut přede mnou je početnější skupinka, do které bych se mohl dostat. Od začátku až do dvacátého kilometru jsem běžel uvolněně, ale při tom jsem se snažil postupně zrychlovat, abych co nejdříve smazal ztrátu na skupinu před sebou. Na dvacátém kilometru jsem lehce předběhl našeho druhého reprezentanta Ladislava Dvořáka, který už neměl ani dostatek sil na běh a musel dokonce jít. Nakonec se však "zmátožil" a závod dokončil na 19. místě.

Věděl jsem, že na posledních deseti kilometrech se bude lámat chleba. Rozestupy v této chvíli byly minimální. Všechnu zbylou energii jsem dal do úseku mezi dvacátým a pětadvacátým kilometrem a díky tomu se mně podařilo předběhnout další tři závodníky a vytvořit si na ně menší náskok. Na pětadvacátém kilometru mně začaly ubývat síly, a proto jsem musel zvolnit. Od této chvíle se můj běh změnil v přesun a meziklus z jedné občerstvovací stanice na druhou. Na posledních dvou kilometrech jsem musel odolávat náporu dotírajícího Brita, který mě již od začátku cyklistiky pomalu dotahoval. Naštěstí jsem post uhájil a doběhl z dvaatřiceti závodníků na desátém místě. Lépe to opravdu nešlo... (bas)