Jičínsko - Mladějov, Sobotka, Újezd pod Troskami opět hostí festival Hudba z Ráje, pod kterým jsou podepsaní jako pořadatelé otec a dcera, televizní a rozhlasový moderátor Václav Žmolík a operní zpěvačka, hostující sólistka Národního divadla moravskoslezského v Ostravě Karolína Žmolíková. Právě jí jsme položili několik otázek.

Festival jste založili společně s vaším otcem, jak máte rozvržené role?

O tom jsme se zatím nebavili. (smích) Každý máme nějaké nápady a vize, které se nám daří velice dobře ladit dohromady, jsme sehraná dvojka a vzhledem k tomu, že se táta v podobném oboru pohybuje v podstatě celý život, čerpám hodně z jeho zkušeností, odkoukávám a sama už taky nejsem žádný outsider...

Pomáhá vám ještě někdo další? Přece jen vše zorganizovat jistě zabere hodně času.

Zatím to s tátou zvládáme a já doufám, že to ještě nějakou dobu vydrží. Osobně zastávám názor, že na hodně práce nemusí být hodně lidí, stačí jen dělat práci efektivně a umět si vše zorganizovat. Myslím, že se nám to daří.

Jaký pro vás byl rok, který uplynul od loňského léta, tedy od minulého festivalu?

Musím říct, že od posledního festivalu jsem se opravdu nenudila. Krom toho, že okamžitě po skončení prvního ročníku festivalu jsem hned začala přemýšlet nad tím druhým, v říjnu jsem coby hostující sólistka ND moravskoslezského měla krásnou premiéru opery Osud L. Janáčka a mohla si tak užívat na divadelních prknech, která znamenají svět. Jsem neskonale ráda, že se se mnou v tomto divadle počítá i do další sezony, tedy 2019/2020. Zažila jsem také řadu úžasných koncertů, ať už s kytaristou Lubomírem Brabcem, houslistou Jaroslavem Svěceným nebo například letos v květnu tři koncerty ve vyprodaném Kongresovém centru v Praze, kde jsem vystoupila pod taktovkou světoznámého japonského hudebního skladatele, autora filmové hudby a dirigenta Joe Hisaishiho, který si mě pro své koncerty sám vybral. Byla to obrovská čest a nádherná zkušenost a před skoro třítisícovým publikem jsem si vždy připadala skoro jako rocková hvězda. No, mohla bych takto pokračovat dál a dál, ale to byste mě nezastavil.

Často jste díky příteli, který tam pracoval, pobývala ve Francii. Nechtěla byste tam žít?

Ve Francii jsme s přítelem strávili dva roky a byly to dva krásné roky našeho života. Zároveň jsme ale zažili hodně odloučení, protože já mám nejvíce práce u nás v Čechách, takže se můj partner vrátil a jsme takhle šťastní. Do Francie jezdíme za přáteli velice často a vždy si to moc užíváme.

A měla jste šanci si tam i zazpívat?

Ano, měla, a to hned několikrát. Je krásné vnímat to, jak je každé publikum úplně jiné. Před svým prvním koncertem ve Francii ve městě Besancon jsem byla velice nervózní, protože jsem nevěděla, jak koncert publikum přijme. Nakonec to byl veliký úspěch. Tamější lidé jsou vždy velice přívětiví.

Jaký bude letošní festival Hudba z Ráje?

Bude zase o něco bohatší než v tom předchozím roce. Oslovilo nás několik organizátorů a fajn lidí z tohoto kraje, kteří chtěli, aby se koncert uspořádal i u nich, a výsledné číslo je šest koncertů a jedna beseda mého táty se skvělou herečkou Zdenkou Procházkovou, které je už 93, a i přesto je stále velice akční. Máme z toho opravdu velikou radost, protože se náš festival čím dál více dostává do povědomí a hledáčku lidí, a já pevně věřím, že dramaturgie je natolik pestrá, že si každý najde to své a přijde. Začali jsme již 29. června na Šolcově statku v Sobotce programem Melodie, které milujeme II. a ta dvojka je tam velice důležitá, protože s programem se stejným názvem jsme na Šolcově statku vystoupili už v loňském roce a byl natolik úspěšný, že jsme byli pozváni i letos, jen samozřejmě zazněly jiné skladby, ale drželi jsme se stejného žánru. Tedy opereta a klasický muzikál, nějaká ta próza, tanec, a hlavně sranda. Na koncert jsme byli pozváni i do obce Markvartice, kde kromě táty, který koncert provede mluveným slovem, vystoupím s hostujícím sólistou opery ND v Praze, mladým basbarytonistou Danem Klánským.

Jaké hosty jste letos pozvali?

Vezmu to tak trochu od konce. Je mi velikou ctí, že na gala koncertu 30. srpna v Újezdě pod Troskami, který bude takovou třešničkou na dortu letošního festivalu Hudba z Ráje, přivítám světově známého hobojistu Viléma Veverku, který je nejen excelentní muzikant, ale také fajn chlap. Společně s ním a se mnou vystoupí také renomovaná německá cembalistka Barbara Maria Willi, takže tím náš festival získá i tak trochu mezinárodní rozměr. Na dalším koncertě, a to už 13. července, se mnou vystoupí v kostele svatého Jiljí v Mladějově harfistka Zbyňka Šolcová a vzhledem k tomu, jak zajímavý a líbivý nástroj harfa je, věřím, že to bude překrásný koncert. Celý festival zakončí varhanní recitál varhanice a klavíristky Ludmily Juránkové a bude významný také proto, že na něm Ludmila poprvé zahraje na nově zrekonstruované varhany mladějovského kostela.

A teď mě napadá, že bych rozhodně neměla zapomenout ještě na jeden z koncertů, kterým je Ve víru flamenca aneb Španělské poblouznění, což je projekt, který měl premiéru vloni a od té doby jsme s ním objeli už skoro celou republiku a letos v létě s ním vystoupíme také na hudebním festivalu v Soběslavi. Já v tomto programu nejen zpívám, ale také tančím, hraju na kastaněty. Na kytaru mě doprovází Miroslav Žára a na klavír Ludmila Juránková. Táta vše provází mluveným slovem a v tomto případě se inspiroval knihou Výlet do Španěl Karla Čapka, ze které čte různé úryvky.

Jaké další novinky jste připravili?

V první řadě jsem velice ráda, že se nám pro náš festival Hudba z Ráje podařilo vymyslet a zrealizovat novou vizuální podobu, za což vděčíme výtvarníkovi, malíři Romanu Sedlákovi. Myslím si, že se plakát moc povedl. Bude naší vizitkou a takovým poznávacím znamením, protože malbu dámy a pána, tedy nás dvou s tátou, jak "koketujeme" s hradem Trosky, chceme a budeme používat i v nadcházejících ročnících.

A kde a na jakých koncertech vás uslyšíme?

Vystoupím v podstatě na všech festivalových koncertech, jen na tom posledním varhanním vystoupím pouze velice krátce coby host. Chci totiž dát maximální prostor varhanám a jejich interpretce.

Víme, že se udála důležitá změna v soukromém životě... Jak se těšíte do manželství?

Ano, je to pravda, 15. června jsem se vdala. Obřad byl v Praze a hostina pak u nás, na statku v Českém ráji. Svatba se moc povedla. A moji fanoušci si teď budou muset zvyknout, že již nebudu vystupovat jako Karolína Žmolíková, ale jako Karolína Cingrošová. Vladimír Srbek